NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Japonsko mě nepřestane překvapovat. Ukrývá poklady. Nejen MONO, ENVY, případně HEAVEN IN HER ARMS. V posledních dnech pro mě nejjasněji září v současné době již patnáctiletý klenot jménem TOE. Jejich poslední deska „Hear You“ velmi svéhlavým způsobem představuje post rock říznutý math rockem, ale nečekejte žádné zbrklosti nebo nutnost se na technické finesy a hudební zvraty pekelně soustředit. Toto je vyklidněná, téměř relaxační hudba, koketující s akustickou polohou, jazz rockem, někdy i minimalismem. Výsledek mě naplňuje velkým zážitkem, který přes TOE proudí.
Rafinovaně zauzlované aranže mají tendenci konejšit, uklidňovat, případně pohladit. Když se ojediněle odprostí od ryze instrumentální formy, překvapí vás rap nebo japonsky mňoukavý ženský vokál. Zvláštní pozornost v TOE si zaslouží bicí, které jako by občas na sebe poutaly většinu pozornosti. Mnohdy dostávají téměř sólový prostor vedle toho zdánlivě ledabylého cinkání kytar. TOE jsou na svém posledním albu nevšední kombinací stylů a jejich pojetí této fúze je vánkovitě lehké, technicky zajímavé a civilní současně.
8 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.